aneb 5 kluků z druhého konce světa, kteří se nezastavili u tužších coiloverů a upravených map.
Dnes se povozíme v 5ti legendách tuningového světa. Možná jsi o nich už slyšel – Smokey Nagata a jeho hon za hranicí 300 km/h po londýnském obchvatu, Keiichi Tsuchiya a zasazení rodné půdy pro drifty tak, jak je známe dnes, Daijiro Inada, který postavil celou japonskou scénu na podium, Akira Nakai, týpek s cígem a jeho milované/nenáviděné úpravy 911, a Daigo Saito, generace, která už vyrostla na drift legendách – a stejně je posunula dál.
Společný mají jedno: nestojí před autem jako modelky. Stojí za ním – v montérkách, s rukama od oleje, v garáži plné dílů a nedopitýho kafe. Tihle lidi jsou přesně ten typ underground hrdinů, díky kterým má dnešní autokultura takovej vibe, jaký milujeme.
1. Kazuhiko „Smokey“ Nagata
Jméno:
Kazuhiko „Smokey“ Nagata
Datum narození:
1964
Místo narození:
Hokkaidó, Japonsko
Krátké bio:
Vyhozen ze školy poté, co se zjistilo, že řídí auto bez řidičáku.
Zakladatel Top Secret, tuner posedlý rychlostí přes 300 km/h,
autor zlatých Supr, Skylinů a dalších ikonických projektů a nechvalně
proslulého nočního top speed runu v UK.
Kazuhiko „Smokey“ Nagata je dnes jméno vtesané do tunerské historie, ale jeho začátky byly velice obyčejné a prosté. Narodil se do farmářské rodiny v Hokkaidu a přirozeně tak trávil dětství na venkově. Jeho táta údajně rád řídil svižněji a mladý Kazuhiko si tak přirozeně pěstoval vztah k rychlosti. Od ranné puberty trávil čas za volantem. Rodinný pick-up, bral po tamních polích a okreskách. Žádné úpravy neřešil. Prostě ho bavilo řídit. Kolem 16 let si koupil první auto - Mitsubishi Galant GTO, které ale nebylo úplně provozuschopné, s čímž mu ale pomohl místní vedoucí prodejny a servisu Toyota.
Jakmile se auto zprovoznilo, Smokey s ním začal jezdit do školy, nezletilý, bez řidičáku. Ve škole se to asi rozkřiklo rychle a když na to učitelé přišli, ze školy ho vyloučili. To se později doslechl právě ten vedoucí, který mu auto pomohl zprovoznit a pravděpodobně i s menším pocitem viny se rozhodl mu nabídnout práci v jeho servisu. Jako mladý mechanik se tedy zaučil v Toyotě. Později se připojil k firmě Trust/GReddy. Tam si budoval skills na motorech a úpravách a po nocích tajně ladil svoje projekty v dílně, když ostatní odešli domů. Odtud pochází jméno jeho budoucího brandu – Top Secret. Jeho auta měla být tak rychlá, že se o nich bude mluvit na všech meetech.
V roce 1990 zakládá vlastní garáž Top Secret v Chibě. Od prvních Super a Skylinů se rychle posouvá k extrémním projektům – cílem není „rychlý auto“, ale auta, která umí 300+ km/h. Z jeho dílny vyjíždí legendární V12 Supra s motorem 1GZ-FE z Toyota Century, twin-turbo setupem a top speedem daleko za hranicí toho, co měla sériová A80 kdy v plánu. Zlatá barva Top Secret Supr se stává symbolem: tady se nic nedělá napůl.
Nejznámější kapitola? Noc v listopadu 1998 v Anglii. Tma, lehký déšť a vlhkej asfalt, britská dálnice A1(M). Smokey přijíždí v pravostranné Suprě, zastaví uprostřed pruhu, zahřeje gumy burnoutem a pak to prostě pošle – cílem je trefit 200 mph. Reálně dosáhne kolem 197 mph, než se v záběrech objeví modrý majáky. Policie, soud, zabavený papíry, pokuta, zákaz řízení v UK. Dneska by to bylo totální peklo. Tehdy se ale zrodil mýtus.
Z dnešního pohledu je to šílenost, kterou rozhodně nebereme jako návod. Ale patří to k historii scény. Smokey je symbol toho, když tuner vezme auto, dá do něj všechno, co umí, a sám do něj sedne při pokusu posunout hranici. Žádnej marketingovej kaskadér, ale týpek, co vkládá pot, krev a slzy na trať.
Když dneska vidíš zlatou Supru s logem Top Secret, není to „jen další showcar“. Je to podpis člověka, kterej strávil půl života tím, že chtěl zjistit, kam až se dá posunout rychlost, než začne i ta špetka pudu sebezáchovy (podobných "magorů") křičet stop.
2. Keiichi Tsuchiya – Drift King
Jméno:
Keiichi Tsuchiya
Datum narození:
30. ledna 1956
Místo narození:
Tómi, prefektura Nagano, Japonsko
Krátké bio:
Profesionální závodník,
průkopník driftu jako techniky,
spolutvůrce D1 Grand Prix a člověk,
který zvládl jak pouliční touge, tak věhlasný Le Mans.
Keiichi Tsuchiya je persóna, kterou většina lidí zná spíš pod přezdívkou: „Dorikin“ – Drift King. Narodil se v Naganu, v horách, kde jsme vyhráli zlatou medaili a kde jsou silnice vše, jen ne rovné. Začínal jako obyčejnej kluk, co jezdil na okruhový amatérský závody a večer trénoval na touge – horských zákrutách, kde bylo víc svodidel než na D3.
V 70. a 80. letech si buduje reputaci pilota, kterej má auto víc bokem než rovně, proč? Protože klasickým závodním stylem vyhrával o takové vzdálenosti, že ho prostě "precizní" jízda přestala bavit. Zlom přichází s ilegálním videem Pluspy – kazeta, která zachycuje Tsuchiyu, jak driftuje se svou AE86 po Usui touge. V době, kdy se „správně“ mělo jezdit čistě a co nejrychlejší stopou, ale on ukazuje něco jinýho: řízení bokem jako vědomou technikou.
Pluspy je undergroundová bomba. Policie z toho úplně nadšená není a Tsuchiya dostává od asociace motorsportu stopku. Právě díky tomu ale začne víc mluvit o tom, že street racing není ideální cesta – a že pokud chceš jezdit naplno, dělej to na okruhu. Drift King, kterej sám ví, jak chutná noční touge, tedy apeluje na své fanoušky: „Tady je hranice.“
Kromě královské korunky driftu má ale Tsuchiya brutální závodní CV: jezdil japonský touringy, dlouho působil v JGTC / Super GT a dvakrát jel 24h Le Mans s Hondou NSX, kde v roce 1995 vyhrál třídu GT2. V roce 1999 se s Toyotou GT-One dostal až na celkové druhé místo. Drift King není jen showman – je to plnokrevnej závodník, který umí jezdit rychle jak bokem, tak ideální stopou.
Společně s novinářem Daijirem Inadou stál u zrodu prvních drift soutěží pro amatéry (Ikaten) a později D1 Grand Prix – šampionátu, který přetavil chaos z hor do regulérního motorsportu s pravidly, porotou a body. K tomu roky natáčel pořady jako Best Motoring a Video Option, kde vysvětloval stopu, balanční práci s autem a techniku driftu tak, že to pochopil i člověk, co nikdy neseděl v závodním autě.
Takže když dneska vidíš auto bokem na okruhu, drift show nebo lokální závod, v pozadí vždycky stojí tahle stopa: street → Tsuchiya → Ikaten → D1GP → zbytek světa. Drift King změnil to, jak se lidi dívají na auto, které nejede „správně“. Udělal z chyby nový jazyk.
3. Daijiro Inada – motor celé scény
Jméno:
Daijiro Inada
Datum narození:
24. února 1947
Místo narození:
prefektura Nagasaki, Japonsko
Krátké bio:
Zakladatel magazínu Option,
producent Video Option,
stojí za Tokyo Auto Salonem,
spoluzakladatel D1 Grand Prix.
Člověk, který dal tunerům kameru, mikrofon a stage.
Kdyby byl Tsuchiya na Netflixu, Daijiro Inada je producent celého filmu. V 80. letech zakládá časopis Option, protože mu v Japonsku chybí médium pro lidi, kteří řeší víc než jen sériovou výbavu. Option začíná jako magazín pro tunery, ale rychle se z něj stává bible celé scény.
Inada neřeší jen legální okruhy a velké závody – v prvních letech píše i o Wangan závodech, vysokorychlostních pokusech a underground scéně, který by dnešní PR oddělení klasických auto časáků nejspíš vyneslo v zubech. Jemu jde ale o autenticitu: auta mají jezdit, ne stát v katalogu. K Optionu přidává Video Option, kde se všechno, o čem psal, začne hýbat na kameře.
Další level je Tokyo Auto Salon. Inada stojí u jeho zrodu a z relativně malé akce se časem stane největší tuning show na světě. Akce, kterou jsme i my mohli navštívit a ukázat ti ty největší skvosty. Místo, kde se potkávají garážové projekty s velkými brandy, kde se poprvé ukazují šílený bodykity, motory přesahující papírový limity a koncepty, které se možná nikdy nedostanou na silnici – ale posouvají představivost nás všech.
Inada má vlastní obsesi (což už začíná být v japosnku stejný mainstream jako anime): rychlost přes 300 km/h. Sedá do aut jako HKS Celica M300 a dalších speciálů, aby na oválech jako Yatabe nebo později na Bonneville a jiných open-road závodech testoval, kam až se dá zajít. Ne vždycky to končí dobře – několik těžkých havárií přežije jen se štěstím. I to je ale součást příběhu: není to novinář, co stojí s kartičkou na krku. Sám sedí za volantem.
Nic z toho by ale nebylo tak velké bez driftu. Inada společně s Tsuchiyou zakládá amatérské soutěže Ikaten a pak D1 Grand Prix. Tím vytváří formát, podle kterého dneska funguje většina driftových sérií po světě. Tam, kde dřív byly jen noční hory plné kouře, najednou stojí startovní listina, porota, pořadatelé a televize.
Daijiro Inada je typ hrdiny, který stojí spíš za kamerou než před ní. Není to nejrychlejší jezdec, není to nejšílenější tuner. Je to ale ten, kdo všem ostatním postavil pódium. A bez toho by většina japonské autokultury zůstala zavřená v garážích a na VHS kazetách pár vyvolených.
4. Akira Nakai – Rough World & RWB
Jméno: Akira Nakai
Datum narození: 1970
Místo narození: Chiba, Japonsko
Krátké bio: Zakladatel Rauh-Welt Begriff (RWB), bývalý drift punk z crew Rough World, který vzal Porshe a přetvořil je v jedny z nejobdivovanějších i nejkontroverznějších widebody bestií na světě.
RWB zná dneska každej, kdo někdy scrolloval fotky 911tek na Instagramu. Brutálně rozšířený blatníky, auto připlácnutý k zemi, kola s obřím dishem a nápis Rauh-Welt Begriff přes zadní okno, jenže taky přilepených komponentů vteřiňákem a silikonem. Za tímhle vším stojí jeden člověk: Akira Nakai.
Jeho kořeny ale nejsou v elegantních showroomových Porschácích. Začínal v driftové AE86 crew Rough World. Styl téhle party? Matná čerň, nízko, široko, víc jeli styl než perfektní lak. Auto nemělo být čistý, ale charakterní. A právě tenhle „rough style“ si Nakai nese celý život.
V jedné karosárně se mu pod ruku dostane rozbité Porsche 930. Místo katalogové opravy se rozhodne postavit auto podle svých představ. Řeže blatníky, vyrábí svoje rozšíření, posazuje auto dolů a na bok lepí nápis Rauh-Welt Begriff – „rough world concept“. Auto pojmenuje Stella Artois podle piva, které v té době pil ve velkém. A vzniká první RWB.
Postupně se o jeho stavbách šíří slovo. Ke každé 911, která má projít proměnou, Nakai přiletí osobně. Neposílá kity v krabici, neprodává „plug-and-play“. Přijede, zapálí si cigáro, dá auto na špalky a několik dní v kuse řeže, brousí, přeměřuje a montuje, dokud není spokojený. Každé auto dostane vlastní jméno – podle charakteru majitele, města nebo příběhu, který si s ním spojuje.
Jeho styl je tak výrazný, že budí emoce na obou stranách barikády. Pro jedny je RWB vrchol automobilního umění – spojení japonského punku a německé klasiky. Pro druhé je to vandalství a „zmrzačení klasických 911“. A právě to z něj dělá ikonu. Když tvoříš něco, co vzbuzuje emoce, děláš to dobře.
Nakai není ten typ tunera, co sedí v kanceláři a posílá PDF s návrhem. Je to chlap, kterej stojí v garáži do noci, s umaštěným trikem, cigárem v koutku a flexou v ruce. Když auto sjede z heveru, není to „produkt“. Je to společný projekt jeho a majitele. Ať RWB miluješ nebo nesnášíš, musíš uznat jedno: tenhle člověk ukázal, že úprava auta může být čistý, ale i syrový umění.
5. Daigo Saito – Moderní vlna pekla
Jméno:
Daigo Saito
Datum narození:
7. března 1980
Místo narození:
Saitama, Japonsko
Krátké bio:
Profesionální drifter nové generace,
vícenásobný šampion D1 Grand Prix,
mistr Formula Drift USA 2012,
zakladatel Fat Five Racing.
Týpek, co posunul standard z „mít dost výkonu“ na „mít moc výkonu“.
Pokud jsou Nagata, Tsuchiya nebo Inada „otci zakladatelé“, tak Daigo Saito je syn, kterej si v pubertě pustil jejich VHSka a řekl si „OK, držte mi pivo (nebo saké)“ a z driftu udělal plnotučnej motorsport nové éry. Narodil se v Saitamě, vyrůstal na motorkách a rychlosti – o auta samotná mu ze začátku ani tak nešlo, spíš o čistý adrenalin.
Zlom přichází, když se jednou v noci vyrazí projet na motorce do kopců a náhodou narazí na sraz drift aut v horách u Karuizawy. Místo klasickýho sportovního kupé tam lítá bokem bílý Mercedes sedan. V tu chvíli je jasno: žádná motorka, žádný hatchback – chce jezdit bokem v sedanu. Jakmile může, udělá si papíry, táta mu koupí Mini Cooper… a Daigo ho samozřejmě zkusí poslat bokem, což skončí totálním sešrotováním auta. Takže další krok? Klasika: Nissan Silvia S13, koupená bez svolení rodičů, a první „trénink“, kterej trvá skoro 36 hodin v kuse, jen s pauzama na benzín a jídlo. Masakr!
Od roku 2004 nastupuje do D1 Grand Prix. Začíná v Toyotě Mark II JZX90, později přechází na JZX100 a postupně se z „toho novýho kluka“ stává postrach startovky. V roce 2008 bere titul D1GP a o pár let později přepisuje historii – jako první jezdec vyhraje jak D1 Grand Prix, tak Formula Drift USA. Tam startuje v brutálně nabušeným Lexus SC430 s 2JZkem, kterej má výkon, ze kterýho by se většině autokatalogů protočily oči.
Daigo není jen o výsledcích, ale hlavně o stylu jízdy. Tam, kde jiní jedou „čistě“, on jede „na krev“. V Ebisu posílá svoje Mark II přes slavnej skok na Minami tak, že auto letí ve vzduchu se všema čtyřma kolama od asfaltu. Na některých záběrech to nevypadá jako drift, ale jako nízko letící letadlo na dráze. Tohle je moment, kdy se definitivně potvrzuje, že Daigo není „jen další drifter“, ale úplně jiná liga.
S přibývajícíma sezonama přibývají i projekty. Nissan GT-R s ~1200 koňmi, drift-spec Lamborghini Murciélago, Corvette, šílený sedany JZX, později i GR Supra ve spolupráci s Toyota Gazoo Racing. Tam někde vzniká i jeho vlastní garáž Fat Five Racing, odkud vyjíždí auta, co vypadají, jako kdyby někdo vzal dětskej plakát a zkonvertoval ho do reality. V posledních letech navazuje na legendy ještě jednou – vrací se do Formula Drift s GR86 v BAPE kamufláži, kde kombinuje show, módu a výkon do jednoho balíku.
Na rozdíl od prvních generací legend už Daigo většinu věcí dělá „na papírech“ – okruhy, seriály, smlouvy, milionový auta. Ale v jádru je to pořád kluk, co kdysi v noci objevil drift v horách. Jen dneska driftuje tak, že posunul laťku pro celý svět: výkon, úhel, rychlost, stavba aut. Tohle je generace, která vyrostla na zmíněných Option VHS, D1 a Tsuchiyovi – a místo aby se s tím spokojila, tak přidala další stupeň.
Pro nás je Daigo Saito důkaz, že drift se dá dělat profesionálně, špičkově a pořád s tím správným street DNA. Ne jako výmluva k blbnutí po městě, ale jako disciplína, kde se z „magorů bokem“ stali sportovci, konstruktéři a tvůrci aut, na který budeme za pár let koukat v dokumentech stejně, jako dneska koukáme na první onboardy z touge.